Archiv pro rubriku: Zamyšlení

Koně

Když běží koně po loukách

Jejich duše zpívá

Kopyta dupou hřívy vlající

Je cítit jejich síla

Srdce koní to je svobodné

Když s láskou se díváš

Pak s sebou tě vezmou do dálek

V noci krásné sny míváš

Sníš o lásce, co zradu nepozná

Celé stádo ji tam střeží

V kraji kde jim křídla narostou

Tam její živý pramen leží


Hvězdy

Když noc je nekonečná a temná

Hvězdy mi staré příběhy šeptají

Která láska byla krásná a pevná

Ani zrady a křivdy mi nijak netají

Když ke mně spánek nepřichází

Příběhy věků ráda poslouchám

Hvězdy mé myšlenky doprovází

Samotu s nimi nikdy nepoznám

Hvězdy jsou slunce, září tmou

Staré a moudré pravdy znají

Budeš li chtít, přijdou i za tebou

Rytmus tvého srdce dobře znají

Musíš se ztišit, jinak je neuslyšíš

Líbit se jim budeš, už tě neopustí

Každou noc bezesnou budou blíž

Samotu duše tvé nikdy nedopustí


Oči

Když podíváš se do očí

Můžeš zkusit v duši číst

Jdeš tam, co každý nevkročí

Tím můžeš si být zcela jist

Rozeznáš lásku, nenávist

To oči vždy ti prozradí

Jazykem lhářem nejsi jist

Oči však faleš neznají

Slova jak šípy létají

Někdy jsou jen sladký jed

Pohled jen těžko utají

Strach, zlost nebo jen led

Dívej se lidem do očí

Však jednou se ti může stát

Jeden pohled ti svět otočí

A láska ti pak nedá spát

Jedno je, zda si žebrák nebo král

Celý chytíš plamenem

Co v jejích očích vzplál


Výlet

V posledních měsících prožívám na vlastní kůži i na vlastní duši transformaci, o které jsme měli možnost číst i slyšet. Vidím, jak se mění řada věcí okolo mě a hlavně ve mně i v řadě dalších lidí. Prožila jsem něco, čemu by se dalo říci probuzení, vidím spoustu věcí, dějů a situací z naprosto jiné perspektivy a v jiném zabarvení. Celý svůj život se učíme, to je známá věc. V současné době si velice silně uvědomuji, že jsem se tolik hrnula do různých vzdělávacích akcí a studia, protože jsem hledala. Hledala jsem sama sebe, hledala jsem odpovědi na otázky. Kdo jsem? Jsem dost „dobrá“ pro tenhle svět? Kde je moje místo? Jsem doslova okouzlená tím, že jsem konečně našla. Našla jsem sebe. A víte, kde jsem našla? Sama v sobě, tak dlouho jsem se dívala okolo, hledala v knihách, ve světě, na internetu …. Nakonec jsem před lety přišla na to, že nejvíc najdu sama v sobě. Začala jsem podnikat výlety do svého nitra, poznávat všechny barvy své duše. Překvapilo mě, co jsem tam našla, jen tam lze najít ten plamen, který nám Bůh dal pro naše potěšení a pro to, abychom mohli vnímat a poznávat všechno okolo sebe.

Kladla jsem si otázku, co nám brání poznat dokonale sami sebe? Řada lidí raději odjede i do dalekých zemí, nebo svůj čas bude věnovat hodnocení druhých. Často slyším, ale já se bojím, co tam najdu …. Takže strach. Ten nám brání v tom poznávat vlastní nitro. Jak se ale říká, strach má velké oči. Kdo by nás měl znát lépe než my sami? Kdo by měl znát nejlépe naše přání, touhy, zranění než my sami? Jak pak můžeme pochopit sami sebe a rozvíjet svojí duši, když se bojíme pohlédnout do svého nitra, nebo do svého srdce? Nebojte se, jen Vás to brzdí. Je to úžasné poznávat svůj vnitřní svět, začít chápat, proč prožíváte v určitých souvislostech některé emoce, narovnat se a nadechnout svobodně beze strachu být sama (sám) sebou.

Ptáte se, co jsem našla já? V první řadě ženu, která chce být ženou. Našla jsem tam znovu po mnoha letech hravost, tvořivost a kreativitu. Našla jsem odpuštění. Našla jsem pevný bod. Našla jsem cestu, po které kráčím s radostí a Láskou, těším se z každého okamžiku. Našla jsem i různá zranění, která je potřeba doléčit, abych mohla pokročit dál. Našla jsem sílu i spoustu darů, kterých se mi dostalo. Našla jsem víru, štěstí a hlavně Lásku. Naučila jsem se vnímat a nepotlačovat vlastní duši. Tato cesta stojí za podniknutí a Já vám ji doporučuji.