Když běží koně po loukách
Jejich duše zpívá
Kopyta dupou hřívy vlající
Je cítit jejich síla
Srdce koní to je svobodné
Když s láskou se díváš
Pak s sebou tě vezmou do dálek
V noci krásné sny míváš
Sníš o lásce, co zradu nepozná
Celé stádo ji tam střeží
V kraji kde jim křídla narostou
Tam její živý pramen leží
Když noc je nekonečná a temná
Hvězdy mi staré příběhy šeptají
Která láska byla krásná a pevná
Ani zrady a křivdy mi nijak netají
Když ke mně spánek nepřichází
Příběhy věků ráda poslouchám
Hvězdy mé myšlenky doprovází
Samotu s nimi nikdy nepoznám
Hvězdy jsou slunce, září tmou
Staré a moudré pravdy znají
Budeš li chtít, přijdou i za tebou
Rytmus tvého srdce dobře znají
Musíš se ztišit, jinak je neuslyšíš
Líbit se jim budeš, už tě neopustí
Každou noc bezesnou budou blíž
Samotu duše tvé nikdy nedopustí
Když podíváš se do očí
Můžeš zkusit v duši číst
Jdeš tam, co každý nevkročí
Tím můžeš si být zcela jist
Rozeznáš lásku, nenávist
To oči vždy ti prozradí
Jazykem lhářem nejsi jist
Oči však faleš neznají
Slova jak šípy létají
Někdy jsou jen sladký jed
Pohled jen těžko utají
Strach, zlost nebo jen led
Dívej se lidem do očí
Však jednou se ti může stát
Jeden pohled ti svět otočí
A láska ti pak nedá spát
Jedno je, zda si žebrák nebo král
Celý chytíš plamenem
Co v jejích očích vzplál
V posledních měsících prožívám na vlastní kůži i na vlastní duši transformaci, o které jsme měli možnost číst i slyšet. Vidím, jak se mění řada věcí okolo mě a hlavně ve mně i v řadě dalších lidí. Prožila jsem něco, čemu by se dalo říci probuzení, vidím spoustu věcí, dějů a situací z naprosto jiné perspektivy a v jiném zabarvení. Celý svůj život se učíme, to je známá věc. V současné době si velice silně uvědomuji, že jsem se tolik hrnula do různých vzdělávacích akcí a studia, protože jsem hledala. Hledala jsem sama sebe, hledala jsem odpovědi na otázky. Kdo jsem? Jsem dost „dobrá“ pro tenhle svět? Kde je moje místo? Jsem doslova okouzlená tím, že jsem konečně našla. Našla jsem sebe. A víte, kde jsem našla? Sama v sobě, tak dlouho jsem se dívala okolo, hledala v knihách, ve světě, na internetu …. Nakonec jsem před lety přišla na to, že nejvíc najdu sama v sobě. Začala jsem podnikat výlety do svého nitra, poznávat všechny barvy své duše. Překvapilo mě, co jsem tam našla, jen tam lze najít ten plamen, který nám Bůh dal pro naše potěšení a pro to, abychom mohli vnímat a poznávat všechno okolo sebe.
Kladla jsem si otázku, co nám brání poznat dokonale sami sebe? Řada lidí raději odjede i do dalekých zemí, nebo svůj čas bude věnovat hodnocení druhých. Často slyším, ale já se bojím, co tam najdu …. Takže strach. Ten nám brání v tom poznávat vlastní nitro. Jak se ale říká, strach má velké oči. Kdo by nás měl znát lépe než my sami? Kdo by měl znát nejlépe naše přání, touhy, zranění než my sami? Jak pak můžeme pochopit sami sebe a rozvíjet svojí duši, když se bojíme pohlédnout do svého nitra, nebo do svého srdce? Nebojte se, jen Vás to brzdí. Je to úžasné poznávat svůj vnitřní svět, začít chápat, proč prožíváte v určitých souvislostech některé emoce, narovnat se a nadechnout svobodně beze strachu být sama (sám) sebou.
Ptáte se, co jsem našla já? V první řadě ženu, která chce být ženou. Našla jsem tam znovu po mnoha letech hravost, tvořivost a kreativitu. Našla jsem odpuštění. Našla jsem pevný bod. Našla jsem cestu, po které kráčím s radostí a Láskou, těším se z každého okamžiku. Našla jsem i různá zranění, která je potřeba doléčit, abych mohla pokročit dál. Našla jsem sílu i spoustu darů, kterých se mi dostalo. Našla jsem víru, štěstí a hlavně Lásku. Naučila jsem se vnímat a nepotlačovat vlastní duši. Tato cesta stojí za podniknutí a Já vám ji doporučuji.