Vztahy
Kvalitu našeho života vidíme taky skrze vztahy s druhými lidmi, které máme okolo sebe… rodina, přátelé, kolegové v práci, spolužáci ve škole atd. Nejvíce nás ovlivňují vztahy s těmi nejbližšími. Partnerem, rodiči, dětmi. Tyto vztahy v nás vyvolávají nejvíce emocí, dokáží nás nejvíce potěšit nebo také zranit. Neošetřená a nezahojená zranění si přenášíme časem a ovlivňují nás někdy celý náš život, dokonce mohou ovlivnit i řadu generací.
Možná si kladete otázku, jak léčit vztahy? Jak se vyznat v emocích? Jakým způsobem se vyrovnat s těžkými ranami v duši, když nás milovaní opouští nebo zraňují? Kde jen začít? Odpověď na poslední otázku je jednoduchá. U sebe. Jedině sebe můžeme měnit a sebe můžeme rozvíjet. Chování lidí okolo nás nám nastavuje zrcadlo, jak se chováme k sobě samým a ke svému okolí. Energie, které vyzařujeme do okolí, mají vliv na to, co se nám vrací zpět, jak vnímáme ty druhé a sebe sama. Některá zranění si způsobíme i sami, když si interpretujeme chování druhých místo toho, abychom srozumitelně komunikovali a snažili se pochopit, co cítíme a prožíváme.
Lze použít různé metody vizualizace vztahů, a jak nás ovlivňují lidé, kteří žijí s námi, vedle nás, pracují s námi nebo jen prošli naším životem v minulosti. Já využívám při své práci se vztahy a emocemi metody artefiletiky (kreativní prožitkové techniky), automatické kresby a jemnohmotné energie (Reiki, Shamballa atd…)
Mohu vám nabídnout práci ve skupině, v páru i individuálně. Podporu při řešení konkrétních vztahů i obecnou práci se vztahy a emocemi, nahlédnutí do svých vztahových vzorců, které si často do života přinášíme při narození nebo je získáváme v raném dětství.
Odpuštění
Důležitou věcí, bez které se při léčbě vztahů a duše neobejdeme je odpuštění. Často můžete zaslechnout: „Tohle jí (jemu) nikdy neodpustím.“ Neodpuštění je ale to, co nás neustále udržuje v nízkých energiích, v nepříjemných emocích a brzdí rozvoj naší duše. Je potřeba se podívat na to, co to vlastně znamená odpustit. Někteří si odpuštění zaměňují za schvalování jednání, které zraňuje nebo dokonce likviduje člověka. Ale tak to není. Nejde o to, že odpustím a nechám si líbit věci, které mi ubližují. To není správně. Odpustím člověku, ale nenechám si ubližovat ani neschvaluji činy, které mě negativně zasahují. Jde o harmonii. Svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého. Hranice toho, kam až necháme druhého zajít, si určujeme jen my sami.
Často vidím, že jsou někteří ochotni odpouštět těm druhým, ale zapomínají sami na sebe. Znám naprosto úžasné lidi, kteří omluví každého … u všech pochopí „nedokonalost“ nebo „selhání“, ale na sebe jsou nekriticky přísní a obviňují se i z věcí, které nemohli ovlivnit ani malinko. Takové smýšlení o sobě samém velmi zraňuje duši a odráží se i na zdravotním stavu, který je se stavem duše spjat. Pokud chceme přijmout lidi okolo sebe takové, jací jsou, pak nejprve musíme přijmout sebe, jako dokonalou boží bytost, která si zaslouží lásku ve všech jejích podobách. Jestliže chci rozdávat lásku, odpuštění a světlo, pak to vše musím mít sám v sobě. Někdy jen stačí, když si začneme uvědomovat, jak o sobě mluvíme a smýšlíme … začněme tedy u sebe.
K odpuštění vede cesta. Ta cesta je ale někdy dlouhá. Je potřeba pochopit a přijmout věci tak jak opravdu jsou. Nic před sebou nezakrývat. Na cestě k odpuštění nejvíce pomůže láska, pokora a víra.
Není potřeba se bát podívat se do svého nitra. Ten strach je naprosto zbytečný, to co v sobě najdete, vás velmi příjemně překvapí. Kdo jiný z lidí by měl o vás vědět víc než vy sami? Kdo jiný by měl vaší duši nejlépe porozumět? Navíc pokud znám barvy svého nitra, mohu s nimi pracovat, pěstovat je a rozzářit, to za mě nikdo jiný udělat nemůže.
Emoce
Celým naším životem nás provázejí a díky nim vlastně „prožíváme“. Možná vás napadá, zda jsou špatné a dobré emoce. Každá emoce je důležitá a něco díky ní můžeme vnímat a poznat. Nejen že emoce prožíváme, ale můžeme je „číst“ i u druhých, z výrazu tváře, z očí, z gest a pohybů těla, z intonace hlasu. Ale vlastní prožitek emoce je jedinečný, jen já skutečně vím, co cítím, ostatní jen interpretují to, co vidí, nebo vnímají.
U emocí se můžeme bavit o jejich náboji, intenzitě a přiměřenosti. O tom, jak je zpracováváme. Pokud intenzivně prožíváme a neřešíme bolest duše, kterou prožíváme hlubokým smutkem, dlouhotrvající zlostí nebo jinou negativní emocí, pak se zobrazí i na těle v podobě bolestí, nemocí atd. Když si někdo zlomí nohu, okamžitě jede k lékaři, když ale utrpí úraz duše, mnozí to ignorují a ještě si na ni šlápnou.
S emocemi se velice dobře pracuje jemnohmotnými energiemi, automatickou kresbou, s pomocí barev, v meditaci či vizualizaci.
Děti
Pokud k nám dítě přichází „klasickou cestou“, tvoříme si s ním vztah již před narozením. To jestli dítě plánujeme, očekáváme s radostí, strachem nebo ho odmítáme, dítě ovlivní někdy na celý jeho život. Malé dítě je zcela závislé na člověku, který s ním tráví první měsíce jeho života a uspokojuje jeho základní potřeby. Mezi základními potřebami není jen jídlo, teplo ale hlavně potřeba být milované, cítit bezpečí. Již v tomto raném věku si tvoří schopnost navazovat vztahy podle toho, jak se k němu matka (nebo jiná primární osoba) chová, jak umí vycítit jeho potřeby a kolik lásky mu je schopná dát a jakými emocemi a naladěním ho sytí. Malé dítě matku (nebo jinou primární osobu) dokonale zrcadlí. Dítě velice citlivě vnímá odmítnutí nebo nechuť matky, ale také její úzkost a strach. Okolí to nemusí pozorovat, ale dítě je tak úzce na matku napojené, že cítí její emoce a prožívá je spolu s ní.
Jak naše dítě roste, ovlivňují ho vztahy s dalšími osobami, otcem, sourozenci, prarodiči, kamarády a později spolužáky ve školce a škole. Pokud trápí dítě úzkosti, časté nemoci nebo nerozumíme jeho chování lze se pokusit nahlédnout do jeho duše stejně tak jako u dospělých různými interaktivními metodami. Efektivnější je práce společně s blízkou osobou, která tráví s dítětem svůj čas, ovlivňuje ho, výchovně na něho působí. Pak je možné lépe porozumět vzájemnému vztahu a emocím, které tento vztah provázejí a případně je ovlivnit Nic nelze zjednodušovat a paušalizovat. Na Každý případ je potřeba hledět v souvislostech a vlastní individualitě.
Zvířata
Často v naší blízkosti nebo přímo v naší domácnosti žijí i jiné fyzické bytosti než jsou lidé. Zvířata. Často si s nimi vytvoříme velmi silný vztah. Pochopí to člověk, který takový vztah prožil. Kdo takový vztah prožíváte, jistě jste si všimli, jak váš duševní stav ovlivňuje vašeho zvířecího přítele. Kočka se vám daleko víc „věnuje“ když se necítíte dobře, je schopná vás posílit svojí vlastní energií, vzbudí vás, když se vám zdá špatný sen. Ale jde to i dál, zvíře je schopné převzít i část vašich zdravotních těžkostí. Přišla za mnou dívka, jejíž kůň měl problém s levou přední končetinou. Ona sama nemohla dobře hýbat levou rukou. Pokud má člověk těžký blok v srdeční čakře, může mít jeho zvířecí partner potíže s dechem. Léčení zvířete jemnohmotnými energiemi je daleko úspěšnější, když léčbou a harmonizací prochází i jeho člověk.
I naše milované zvíře nám nastavuje zrcadlo našeho jednání a chování k sobě samým a vyzařování do okolí. Hlavně nám dává obrovský dar Lásky bez podmínek…